TANEC

Tanec je pohybová společenská aktivita, provozovaná převážně za doprovodu hudby. Tanec může navodit lepší náladu, a také je vyjádřením pocitů tanečníka, takže může být považován za druh umění. Umělecký tanec bývá označován slovem balet nebo také scénický tanec apod.

Pro každého tanec znamená něco jiného, především je to svoboda (projev, díky kterému máme možnost se vyjádřit), očista duše, koníček (zábava), inspirace, odpočinek, umění, krásno, práce, atd...

Vznik tance je kladen do období rodové společnosti, kde umocňoval rituální obřady. Tuto funkci zastával až do starověku, kdy k této funkci přibyla ještě funkce umělecká. V této době neexistoval tanec v páru, ale pouze individuální tanec - umění, nebo tanec skupinový - rituální.

Ve 20. století vznikla řada soutěží, které se dělí podle druhu tance. Se systémem soutěží vznikl i systém hodnocení pro různé tance, toto hodnocení je založeno na kombinaci subjektivních dojmů (radost z tance, výraz v obličeji, přirozenost, atd.) a na objektivních skutečnostech, jako je obtížnost taneční sestavy a její provedení (zvláště u akrobatických tanců se hodnotí poměr mezi záměrem a provedením).

"Taneční" čili kurzy společenského tance a chování pro mládež ve věku 14-19 let se staly ve střední Evropě (Česko, Slovensko, Rakousko, Německo) společenskou tradicí.[1] Obvykle se skládají z 13 večerů, které trvají 3 hodiny, tří "prodloužených" po 4 hodinách a závěrečného plesu, "věnečku", který trvá 5 hodin.

Taneční sport je sportovní disciplína, která vychází ze společenského tance. Taneční páry, tedy muž a žena či chlapec a dívka, tancují zvolené figury podle předepsaných pravidel na náhodnou tanci odpovídající hudbu a snaží se co nejlépe vyjádřit charakteristické rysy tance i rytmus, melodii a strukturu hudby.

Pravidelně se konají soutěže. Soutěží vždy několik párů najednou na parketě. V jednotlivých kolech jsou páry hodnoceny porotci a ty s nejvyšším hodnocením od všech porotců postupují podle postupového klíče dále, postupně až do finále, kde se určí tři nejlepší páry soutěže. Do jednotlivých kategorií jsou páry rozděleny podle věku a výkonnostní třídy.Ve 20. století vznikla řada soutěží, které se dělí podle druhu tance. Se systémem soutěží vznikl i systém hodnocení pro různé tance, toto hodnocení je založeno na kombinaci subjektivních dojmů (radost z tance, výraz v obličeji, přirozenost, atd.) a na objektivních skutečnostech, jako je obtížnost taneční sestavy a její provedení (zvláště u akrobatických tanců se hodnotí poměr mezi záměrem a provedením).